Charakteristika a výhody malotřídní školy
Mnoho rodičů si pokládá otázku, zda je malotřídní škola v porovnání s klasickou městskou základní školou schopna jejich děti dostatečně a kvalitně vzdělávat.
Je na místě se nad touto otázkou zamyslet, protože každému rodiči samozřejmě záleží na tom, aby jeho dítě bylo ve škole spokojené a zároveň mu bylo poskytnuto vzdělání tou nejlepší cestou. Rodiče mají plné právo rozhodnout, kam a na jaký typ školy své dítě přihlásí. Pro lepší představu o výuce na malotřídní škole zde uvádím stručnou charakteristiku, která by mohla rodičům pomoci posoudit rozhodování o výběru školy.
Způsob výuky na malotřídní škole se skutečně liší od běžné městské základní školy, kde jsou třídy mnohem početnější (v malotřídní škole je běžný počet žáků ve třídě cca 8 –15 dětí, na běžné ZŠ kolem 25 – 30 dětí). V městských školách se pak celkový počet žáků školy pohybuje běžně okolo 700 – 800 žáků. V těchto typech škol je zcela běžné, že jeden pedagog učí v devíti i více třídách a své žáky mnohdy ani nezná jménem (musel by si tak pamatovat průměrně okolo 270 jmen).
Školy ,,malotřídní“, neboli tak zvané rodinného typu, jsou školy kapacitně přizpůsobeny pouze okolo 50 dětí a méně.
V malotřídní škole je kladen důraz na jiný způsob výuky, než jaký známe z klasické školy. V tomto nespatřuji handicap, ale naopak přednost. Zejména jde o formu skupinového vyučování
a samostatnou práci.
Žáci se učí samostatně pracovat, analyzovat problém a vhodně si rozvrhnout svoji práci. Nižší počet žáků v každém ročníku umožňuje učiteli téměř okamžité získávání zpětné vazby, informace
o zvládnutí učiva. Tato skutečnost umožňuje učiteli mnohem častější kontakt, interakci s žáky a je schopen individuálního přístupu (to se týká i nadprůměrně nadaných žáků či žáků se speciálními vzdělávacími potřebami).
Vztahy ve škole jsou téměř rodinné. Na naší škole v Chodounech se v letošním roce vyučuje ve třech třídách celkem 31 žáků. – I. třída – 1. ročník je samostatný (11 žáků) – II. třída – 2. a 3. ročník je třída spojená, jsou zde integrováni 3 žáci s podpůrným opatřením, kterým se věnuje asistentka pedagoga (celkem 20 žáků ve třídě).
Uspořádání a spojování ročníků se každoročně upravuje s ohledem na co největší efektivitu výuky. Malotřídní učitel se musí důkladně připravovat na výuku a být schopen zaměstnat 2, ale i 3 skupiny žáků. To však může být výhodné pro děti – některé mohou získávat nové informace od starších spolužáků, některé si zase mohou látku zopakovat (pokud jsou spojené s nižším ročníkem).
Pro představu uvádím, jak probíhá výuka na malotřídní škole:
Učitelka zahájí hodinu se všemi dětmi společně a na úvod probíhá společná aktivita pro oba ročníky. Následně učitelka zadá samostatnou práci jednomu z ročníků (obsah učiva byl již probrán v minulých hodinách). Děti pracují samy a mohou tiše spolupracovat, používat učebnice a pomůcky nebo se při nejasnostech obrátit na učitelku. Práci po dokončení odevzdají ke kontrole. Během této doby pracuje učitelka s druhým ročníkem (v přímém kontaktu). Následně se tyto činnosti vymění. Tato výměna proběhne 2-3 krát během vyučovací hodiny. Často dochází k situacím, kdy si žáci mohou pomáhat a vysvětlovat učivo spolužákům, což se v praxi projevilo jako velmi efektivní (ani učitel se nedokáže myšlení dětí tolik přiblížit jako děti samy).
Způsob malotřídní výuky je významně spojen s budováním samostatnosti žáků. Děti se učí spoléhat samy na sebe, spolupracovat s mladšími či staršími spolužáky, naučí se požádat o pomoc nebo pomoc poskytnout a tolerovat ostatní děti s jejich přednostmi i nedostatky. Tyto zkušenosti nemohou být dětem předkládány formou přednášek, ale nejlépe je pochopí, když se do těchto situací dostanou samy.
Rodiče si mohou položit tuto otázku: „Chtěl(a) bych, aby moje dítě sedělo v lavici a přijímalo informace z učebnic a od učitele, nebo by bylo lepší, aby se tyto informace naučilo samostatně hledat a vyvozovat z dříve poznaného učiva?“
Pokud se přikláníte ke druhé části otázky, je malotřídní škola vhodná pro Vaše dítě.
Zároveň je nízký počet dětí ve třídě příznivý i pro děti, které mají speciální vzdělávací potřeby (např. dyslexie, ADHD, žáci nadprůměrně nadaní, atd.), protože se jim učitel může díky nízkému počtu dětí věnovat individuálně. Ve vyspělých zemích (např. Švédsko, Finsko, Kanada aj.) je nízký počet dětí ve třídách naprostou samozřejmostí a způsob výuky se velmi blíží výuce na malotřídní škole či škole soukromého typu.
Škola rodinného typu je přednostní, i co se týká bezpečnosti každého žáka, na což je kladen v naší škole mimořádný důraz. Je zde minimální riziko patologických jevů, jako je šikana mezi dětmi, vyhrožování, krádeže či další nevhodné chování mezi dětmi.
Naše škola v Chodounech kromě volnočasových aktivit a kroužků pro žáky nabízí i péči logopedickou, diagnostickou v oblasti speciální pedagogiky a v případě zájmu i přípravu žáků k přijímacím zkouškám na víceleté gymnázium.
Je jen na rodičích, zda je výše uvedená fakta přesvědčila o tom, že malotřídní škola může jejich dětem nabídnout kvalitní a plnohodnotné vzdělání kvalifikovaným pedagogickým sborem a využijí této možnosti v takové škole ve své obci.
Co říci závěrem?
,,Každé dítě je pro nás osobnost, kterou jsme schopni podporovat a rozvíjet.“
Mgr. Bc. Renata Konůpková, ředitelka školy
